Hlavní menu

Užitečné

Rubriky magazínu

Belmondovo největší divadelní sousto: Cyrano z Bergeracu

6 minut

Jean-Paul Belmondo měl jednu obrovskou životní vášeň – divadlo. Kvůli své filmové kariéře ji ale musel na téměř tři dekády upozadit. Koncem osmdesátých let se triumfálně vrátil v představení Kean. Posílen tímto mimořádným úspěchem se v roce 1990 rozhodl splnit si svůj další sen – zahrát si v hlavní roli v představení Cyrano z Bergeracu.

Začátkem dubna oslavila francouzská herecká hvězda Jean-Paul Belmondo 86. narozeniny. Jeho úspěšná filmová kariéra mu koncem osmdesátých let dala možnost pronásledovat svůj někdejší sen o slávě na divadelních prknech.

V roce 1987 se po dlouhých 28 letech objevil v divadle ve hře Kean. Její text pochází od Alexandera Dumase, ve 20. století jej aktualizoval Jean-Paul Sartre. Belmondův návrat byl velkolepý a napevno ho zařadil mezi velikány francouzského divadla. Jak se říká, s jídlem roste chuť, a tak se Jean-Paul zaměřil na další cíl – Cyrana z Bergeracu.

Dlouholetý sen

K textu Edmonda Rostanda měl Belmondo vztah už od svých studijních let. V příběhu muže, který neumí mluvit se ženami a stydí se za svůj výrazný nos, chtěl vystupovat od chvíle, kdy se v půlce osmdesátých let rozhodl vrátit k divadlu. Už v roce 1975 v rozhovoru přiznal svoji touhu ztvárnit legendární Rostandovu postavu.

„Myslím, že každý herec by si rád Cyrana zahrál, aspoň v posledním jednání. V té hře je všechno: láska, humor, cit, romantika. Každý se aspoň na chvíli cítil být Cyranem,“ vyznal svůj obdiv.

Belmondův velký přítel a hlavní architekt jeho návratu na jeviště Robert Hossein v roce 1981 přiznal, že je jeho cílem přivést Bébela zpět v roli Cyrana. Povedlo se mu to o šest let později v roli Keana. Myšlenku, že by Belmondo obsadil mýtickou roli Cyrana, ale neopustil.

„V té hře je všechno: láska, humor, cit, romantika. Každý se aspoň na chvíli cítil být Cyranem.“

V sedmdesátých letech smetl Jean-Paul dvě nabídky na zfilmování Gaskoňce s velkým nosem. S jednou jej oslovili filmaři z Itálie, s druhou Phillippe de Broca.

„Nezdálo se mi, že by šlo Cyrana zfilmovat kvůli veršům. A bez veršů by to nebyl Cyrano. Navíc před dvaceti lety by lidi odradilo, kdybych ho hrál, neodpovídal mýtům mých rolí,“ poznamenal herec v roce 1990.

Velmi často ale chodil na představení do divadla a nasával obtížný veršovaný text. „Viděl jsem řadu Cyranů. Velmi rozdílných, ale nemohl bych říct, který z nich byl nejlepší. Byli to všichni velcí Cyranové různých typů. Tu roli jde hrát mnoha způsoby,“ vypozoroval Belmondo.

Ve jeho postavě spatřoval odraz francouzské identity. „Pro mě je Cyrano pravý muž, se vším všudy a bezpodmínečně. Je velkodušný a srdečný. Navíc je duchaplný, okázalý a poetický, což jsou vlastnosti typicky francouzské. Je v něm i kus rebelanta. Nelze si ho představit jako Angličana nebo Američana,“ myslí si Belmondo.

Náročná výprava

Cyrano byl vždy velmi náročným představením na produkci. V soukromém divadle se téměř nikdy nehrál, jelikož náklady na představení se šplhaly do astronomické výše. Drahé bylo připravit honosné kostýmy a zajistit početný ansámbl postav.

„Pro mě je Cyrano pravý muž, se vším všudy a bezpodmínečně.“

Belmondo si nepřál levné, tuctové představení. Zjistil, že na jeho uskutečnění bude potřebovat alespoň deset milionů franků. Na inscenaci bylo potřeba okolo dvaceti techniků, kteří se starali o pět mohutných dekorací, pět kostymérek šilo hercům sto osm sametových a brokátových šatů. A samozřejmě připočtěte výplaty dvaačtyřiceti osob na scéně. New York Times uvedly, že celkem se náklady vyšplhaly na 1,8 milionů dolarů.

Původně chtěli Hossein s Belmondem uvádět Cyrana asi čtyři měsíce. Protože hlavní role klade vysoké nároky na hlasivky i tělesnou kondici protagonisty. Jenže po propočítání nákladů bylo jasné, že se slavný kus bude muset dočkat minimálně 150 repríz, aby se zaplatila alespoň prvotní investice.

„Dost dobře jsem nemohl říct svým společníkům „Zahraju to párkrát a nechám toho,“ byl si vědomý Belmondo, jenž se podílel na produkci. Za místo si opět vybral pařížské divadlo Marigny, které už bylo svědkem jeho předchozího angažmá v Keanovi.

Důležitá nápověda

Zkoušky představení se rozjely na podzim 1989 s kompletně obsazeným souborem. Belmondo nepodcenil přípravu. Text své úlohy, který čítal šestnáct set veršů, se vydal naučit do Spojených států, kde žila jeho dcera. Cyrano je se svými pěti dějstvími spolu s Ruy Blasem nejdelší rolí z klasického repertoáru.

„Nejhorší jsou kratičké, sem tam hozené repliky. Například v některé pasáži Cyrano vůbec nemluví a najednou, zčistajasna, musíte vyrukovat třeba s malým slůvkem, které je nutné do celého řetězce nebo rýmu. Když verš dávají dohromady čtyři nebo i víc herců, musí to odsýpat hrozně rychle,“ popsal Belmondo.

Slavný herec se nebál přiznat, že při představení využívá nápovědy. „Rostand si někdy kvůli rýmu vymýšlí nemožná slova, která vás úplně vyřídí. Vůbec se nestydím prohlásit, že na tu hru je potřeba dobrá nápověda, poněvadž jste tři hodiny na scéně a deklamujete verše, takže není možné, aby vám paměť ani jednou neselhala,“ svěřil se.

První zkoušky se uskutečnily bez kostýmů, ale s některými rekvizitami – Roxaniným závojem a samozřejmě nezbytným Cyranovým nosem.

„Rozhodl jsem se, že jej budu nosit od prvního dne zkoušek. Musel jsem si na něj zvyknout, jinak bych mohl při představení šilhat,“ okomentoval to představitel hlavní role. Nos připravil maskér Charly Koubesserian z latexu a vážil 11 gramů. Belmondo si na něj zvykl natolik, že si jej prý občas zapomněl sundat, když si z divadla odskočil na Chams-Elysées si vyčistit hlavu.

Esenciální rekvizita musela na aktérovi vydržet víc jak tři hodiny. Belmondo své výkony vždy uzavíral tím, že si nos odtrhl a hodil jej do publika. Zpočátku trvalo Koubesserianovi líčení Cyrana okolo hodiny, s přibývajícími reprízami to byl schopen stáhnout na 25 minut. Přesto během zkoušek i všech představení napjatě stál v zákulisí s tubou lepidla v ruce. Žádná nehoda se ale neudála.

Mistrovství světa

Režisér Robert Hossein hercům nijak neusnadnil představení. Protagonisté se museli připravit na spoustu pohybů a přechodů. V některých chvílích se na jevišti ocitlo až pětatřicet herců, tlak na přesnost byl enormní. Jednou poprosil své asistenty, aby namalovali na jeviště značky, na které se mají jednotliví herci postavit. Jenže bylo jich tolik, že se v tom brzy všichni ztratili.

„Hrát Cyrana je jako účastnit se každý večer mistrovství světa.“

Po náročných zkouškách se uskutečnila 6. února 1990 dlouho očekáváná premiéra. Ve stejné době se začaly objevovat také poutače na velkofilm Cyrano z Bergeracu v režii Jean-Paula Rappenaua s Gérardem Depardieu v hlavní roli. Premiéru měl necelé dvě měsíce po divadelní hře.

Před premiérou se o Belmonda, podobně jako v roce 1987 před prvním představením Keana, pokoušela tréma. Tentokrát však z divadla neutekl. Zůstal ve své šatně a sžíral se nervozitou. „V zákulisí se vám svírá žaludek, ale jen předstoupíte před diváky, je po všem. Hrát Cyrana je jako účastnit se každý večer mistrovství světa,“ přiblížil náročnost představení divákům.

Belmondova Cyrana ocenil i herecký kolega Alain Delon. Zdroj fotografie: Flickr.com

Premiéra před zraky mnoha zástupců francouzské smetánky se povedla na výbornou. Belmondo i Hossein sklízeli chválu. Obdiv svému kolegovi vyjadřoval i Alain Delon. Představitele hlavní role však úzkost neopouštěla. „Jako všichni herci, kteří tu roli hráli nebo budou hrát, jsem usínal s myšlenkou: Jenom abych nenastydl. Teprve teď chápu utrpení takového Pavarottiho,“ vyznal se.

Hlas jej však nezradil v žádné z 230 repríz, které odehrál. Derniéra se uskutečnila na Silvestra 1990. Představení za tu dobu zhlédlo 220 tisíc diváků. Po vydařeném návratu k divadlu v roli Keana si tak Bébel připsal další výrazný úspěch na prknech, které znamenají svět.